Pokud tu jste poprvé, zajděte si nejprve do článku "Kdo je Ellie Sommer?"
tady

Úvod

26. února 2010 v 13:13 | Ellie |  Různé
Myslím, že by se na prstech obou rukou dali spočítat lidé, kteří jsou naprosto spokojeni se svým životem. S tím, kým jsou, v jaké době žijí, koho mají kolem sebe. Bravo, ti si zaslouží potlesk.
Jsou ale tací, kterým se zdá být všechno špatně. Ráno se probudí, podívají se na kalendář, chytnou se za hlavu a zamumlají něco ve smyslu: "22.2. 2010? 2010?!" Pak se jejich pohled stočí na budík a vyděšeně vyskočí z postele. "Cože?! Přijdu pozdě do školy! … do školy…ach jo, proč já?!" Po strastiplné cestě se zboří do školní lavice, zamávají kamarádům kolem a zaposlouchají se do jejich rozhovoru. "Tak jsme byli v sobotu na pařbě, no ty vole, to byla kalba. Mám totální vokno." Zašklebí se a snaží se odpovědět na dotaz: "Nechceš jet s náma příští týden do Prahy? Kámoš sehnal lístky na Hip Hopovej fesťák." Chvíli trvá než jim dojde, na co se jich vlastně spolužák ptá. Odpovědí je jasné "Ne." Kamarád odejde s naštvaným výrazem a oni jen dumají nad tím, jestli se dá vůbec hip hop považovat za hudbu. To nikdo nezná kvalitní muziku? Co třeba Cliff Richard? A co Beatles? ……………A jsme u toho. Tito lidé si připadají jako spadlí z Marsu. Zřejmě se měli narodit do jiné doby. Nikdo z vrstevníků jim zdá se nerozumí. Jejich život má daleko k dokonalosti a protože se mezi těmito "chudáky" najde málokdo, kdo má prostředky na to, aby svoje bytí k dokonalosti dovedl, oddávají se fantazii. Šílené ale hlavně sladké fantazii, kde žijí jen oni.

Příklad, který jsem uvedla, je jen jeden z mnoha důvodů, proč se člověk může cítit nepatřičně tam, kde je. Je to případ i mě samotné. Mým vášním nikdo nerozumí a proto je skrývám v sobě. Ale rozhodla jsem se, že je načase s tím skoncovat. Doufám, že v tom nejsem jediná. A moje diagnóza? Beatles! Občas udivuji okolí drobnostmi, které o nich vím. Ať už je to jméno porodnice, kde se narodil Paul McCartney, povolání, kterému se původně chtěl věnovat George Harrison, choroby, které v dětství prodělal Ringo Starr nebo poslední slova Johna Lennona. Hraničí to s šílenstvím, ale pomáhá mi to uniknout z tohoto občas pěkně nechutného světa. Na kalendáři bych nejraději viděla rok 1964, v rodném listě bych měla nejradši jako místo narození uveden Londýn nebo rovnou Liverpool. Těžko říct, proč mě uchvátila čtveřice (přiznejme si to) puberťáků. Neřeším to. Vlastně jsem ráda, že to tak je.
Moje tiché leč mírné šílenství se muselo někde projevit. A tak jsem dala vzniknout člověku, který nikdy neexistoval, ale v mém světě žije dodnes. Je spojen s Beatles jak nejtěsněji může a plánování jeho životopisu mi pomáhá zapomínat na problémy běžného života. Své touhy a sny jsem darovala dívce jménem Ellie Sommerová. Nikdy neexistovala, je smyšlená až do posledního vlásku, ale jejím prostřednictvím si kompenzuji svou malost. Pracuji na jejím podrobném životopise, který tu hodlám zveřejňovat spolu s dalšími rozličnými a hlavně smyšlenými článečky a záznamy o její osobě. Nedělala bych to, pokud by to nebylo obzvlášť promyšlené a zajímavé. Samozřejmě mám strach z jakéhokoli nařčení, protože Ellie změnila dějiny Beatles seč mohla. Několik skutečných osobností kvůli ní ani nemohlo existovat. Cítím jakousi lítost a vinu. Ale například to, že kvůli Ellie Sommerové si John Lennon nikdy nevzal svou skutečnou první ženu Cynthii, neznamená, že si skutečné Cynthie nevážím, právě naopak. Nejde však jen o ni. Vím, že nikdo z nich to číst nebude, přesto však cítím nutnost omluvit se jim. Vážení, jde jen o další fantazii potrhlé Beatles fanynky. I když tenhle fanfiction pro ni už několik měsíců znamená celý její život, berte to s rezervou. A vy, kteří jste zbloudili na tuto stránku, ať již cíleně nebo omylem, doufám, že se vám tu bude líbit.
Takže si na chvilku představte, že se váš kalendář posunuje rychlým tempem zpět a vy právě čtete ranní noviny usazení na okraji kašny náměstí Penny Lane. Pojďte se se mnou ponořit do těch nejnemožnějších dějin skupiny Beatles, tak jak je nikdo nezná.

Tento blog by nevznikl bez šikovných rukou a neustálé podpory mé nejlepší kamarádky, vřele doporučuji její stránky http://kira-chan.blog.cz/
Ještě jednou ti moc děkuji. No a koneckonců, nebýt Beatles, tak byste si tu asi taky nepočetli. Takže díky, hoši



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Robka Robka | Web | 27. března 2010 v 15:34 | Reagovat

Moc pěkný a zajímavý článek. To s tím únikem od okolního světa si vystihla přesně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama