Pokud tu jste poprvé, zajděte si nejprve do článku "Kdo je Ellie Sommer?"
tady

Imagine podle nás

14. března 2010 v 19:02 | Ellie |  Různé
Na malou chvíli nahlédneme až do prosince 1971. Ellie, tentokrát již vdaná jako Barkerová, se už poněkolikáté ocitá v odborné porotě v pořadu, který si klade za cíl představit divákům nové desky oblíbených interpretů. Show s názvem Poslouchejte s námi uvádí populární moderátor Edd Sullivan. V tomto vánočním speciálu přišla na přetřes nová deska Johna Lennona - Imagine. Odkazy v textu vám pustí právě probíranou písničku, abyste si sami mohli vytvořit svůj názor. Je zajímavé porovnávat svoje domněnky s názory odborné poroty.


22.12. 1971, Vánoční show "Poslouchejte s námi", moderátor Edd Sullivan

Edd: Dobrý předvánoční večer dámy a pánové. Jsem Edd Sullivan a vítám vás při sledování pořadu Poslouchejte s námi. Minule naše odborná porota ve složení Ellie Barkerová, Charlie Watts a George Martin hodnotila desku Ram. Prvotinu skupiny Wings založenou manžely McCartneyovými. Dnes se podíváme na zoubek docela jinému interpretovi, i když se z žánru tak úplně nevymaníme. Podíváme se totiž na zoubek, respektive na notovou osnovu, desce Imagine. Prosím přivítejte autora novinky, Johna Lennona.
John: Dobrý večer. Směl bych něco dodat?
Edd: Prosím, poslužte si.
John: Na notovou osnovu se asi nepodíváme. Jednak ji s sebou nemám a zadruhé ona ani žádná není. Já totiž hraju z hlavy a na hudební zápis mám lidi…
Edd: Z nahrávacího studia Apple předpokládám.
John: Nikoliv. Plastic Ono Band.



Edd: Myslím, že už je čas představit si dnešní porotu, Johne. Vy samozřejmě ještě nevíte, kdo vám bude desku komentovat, stejně jako porota ještě neví, co dnes uslyší. Pravděpodobně se to dovídají právě v těchto okamžicích v zákulisí.
John: OK
Edd: Porotcem číslo jedna je opět Charlie Watts, skladatel, bubeník a člen skupiny Rolling Stones.
Charlie: Rád tě vidím a ještě raději tě uslyším, Johne.
John: Ahoj.
Edd: Porotcem číslo dva je Ellie Barkerová.
Ellie: Přišla jsem, viděla jsem a nevěřila vlastním uším.
John: To je horší než kdybych se kritizoval sám.
Ellie: Ano ano, kosa padla na kámen.
Edd: A posledním porotcem je Paul McCartney.
Paul: Poslední v porotě, avšak první v hitparádě.
John: Tady už jen chybí moje tchýně.



Edd: Než začneme, dostává porota předběžné slovo.
Ellie: Já se toho chopím…
Paul: Já jsem přišel jako poslední, tak mám mluvit jako první.
Ellie: Tak mluv…
Paul: Díky. Ahoj Johne.
Ellie: …………To je vše?
Paul: Ano. Nemám další otázky. Svědek je váš.
Ellie: Evidentně bych měla proklínat svůj JuDr. titul. No… Přeji dobrý večer a pevné nervy, Johne, protože my se s tím nebudeme párat.
Paul: Minule mi rozsekala desku na prvočinitele.
Charlie: Za to jsem mohl já. Nemám rád rodinné idylky v rockových písničkách.
Edd: Vážení, dnes tu ale rozebíráme Johnovo Imagine.
Charlie: Název lehce infantilní, hippies z toho přímo skáčou, ale každá doba chce svoje. První song, Edde?
Edd: S názvem Imagine.
Ellie: Originální.


(porota začne tiše tleskat)

Ellie: Dávám tomu šest hvězdiček z pěti možných.
Paul: Necháváš se příliš unést……dávám sedm.
Charlie: Tohle bylo opravdu…skvělé. Není to moderna. Je to vyzrálé.
Ellie: Hrůzně pravdivé. Mám dojem, že tu čelíme písničce, která se zapíše do dějin hudby. Jednoduché a okouzlující.
(Paul jen kýve hlavou.)
Edd: Děkujeme za komentář. Posunujeme se dál. Následuje píseň Crippled Inside.


Charlie: Po Imagine je tohle příjemné odlehčení. Dobře sestavený playlist.
Paul: Jako černá a bílá. Podle mě by celá deska měla sestávat ze dvou písní. Imagine a Crippled Inside, každá na jedné straně. Měl bys dvě desky, vypadal bys jako plodný autor.
Ellie: Charlie má pravdu s tím playlistem. Zatímco v Imagine šlo o to, abys poukázal na to, že svět by mohl být lepší, v Crippled Inside jsi se smířil s tím, že už to lepší nebude, ale aspoň jsi to vtipně konstatoval. Skvělé.
John: Nikdy jsem netušil, že to, co stvořím má nějakou hloubku.
Edd: Další tu máme Jealous Guy.




Paul: Jo, jo, snít o minulosti. Myslím, že jsi jenom nesnil.
Charlie: Hodně mi to připomíná Beatles tvorbu.
Ellie: Zejména hlavní téma. Návrat k zaláskovanému sentimentu. Ale hezké. … Vždycky jsem ti záviděla, jak umíš pískat.
Charlie: Podle mě však trochu málo po předchozích dvou.
Edd: Dostáváme se k prvním střetům názorů. Možná to tu ještě bude zajímavé lidičky. Jdeme dále. Co třeba I don´t want to be a soldier?


(hrobové ticho po skončení písničky)

Ellie: Můžu mít na pana Lennona dotaz?
Edd: Prosím.
Ellie: Johne, tohle je to, čemu říkáš experimentální hudba, že?
John: Ano, ano.
Ellie: …… zajímavé……
Paul: Budu upřímný. Nechce se mi věřit, že tohle je na stejné desce jako Imagine nebo Crippled Inside.
Charlie: Mně se to líbí. Je to originální v pravém smyslu slova. Geniální kombinace nástrojů. Kdysi jsme něco podobného taky zkoušeli. Ta úprava hlasu je skvělá a hodně chytlavá.
Paul: Jo, melodie je slušná.
Ellie: Textově je to až moc křečovité. Na více jak šestiminutovou písničku jsou čtyři nebo šest frází hodně málo. Navíc tím opakováním ztratil text na významu. Je v něm krásná pacifistická pointa, ale když je desetkrát opakovaná, i pacifista má chuť sáhnout po kladivu.
Paul: Pravda, v jednom okamžiku jsem chtěl vznést námitku, že se zasekl gramofon.
Ellie: A taky musím dodat, že kombinace jazzových trubek a klavíru se sitharem mi příliš geniální nepřijde.
Charlie: To je věc názoru. Třeba máš přirozenou averzi k experimentální hudbě.
Ellie: I to je možné.
Paul: Spíš je to tím, že Imagine a Crippled Inside nasadily až příliš vysokou laťku.
Edd: Situace se mírně přiostřuje, dámy a pánové. Jdeme dál. Následuje How do you Sleep?
Paul: Díky, dobře.
Edd: Tak se jmenuje další písnička…
Paul: Aha, pardon.


Charlie: Tomu říkám "řídit moderní vlnu." Naskočil jsi na nový styl a vyplatilo se to. Zní to perfektně.
Paul: Hned na začátku mě dostal odkaz na seržanta Peppera. Mám takový dojem, že pomalu začínám pronikat do smyslu celé téhle desky.
Ellie: Myslím, že se mi to taky daří. Pokud máš Paule na mysli to, co já, pak ti tu musí připadat jako rušivý element song Jealous Guy.
Paul: Přesně!!
Ellie: Celkově mě u téhle písničky zamrazilo. Obzvlášť u některých frází. Ale to je účel všech písniček, aby vzbuzovaly emoce, ať už jsou jakékoliv. U téhle můžu jen zatleskat.
Edd: Takže jste se shodli. Výborně.

Edd: Pomalu se blížíme do finále, vážení a milí. Pokračujeme písničkou How?
Ellie: A já měla vždycky problém s vymýšlením názvů.




Charlie: Pěkná baladka…
Ellie: John ví, že mě umlčí introspektivními písničkami, a dnes tomu není jinak. Bravo.
Paul: … k zamyšlení…
Edd: Naše porota nenachází slova. Myslím, že dnešní díl se zapíše do historie celého pořadu.

Edd: A máme tu poslední písničku z Johnova alba Imagine. Název je jasný. Oh Yoko!
(Ellie zakrývá mikrofon a něco říká Paulovi)


(Paul schovává obličej za papíry, Charlie si hraje s propiskou a Ellie si kouše ret.)
Ellie: Předem varuji, že se při komentáři tohohle dílka budu odvolávat na Johnův smysl pro humor.
(Paul dostává záchvat smíchu, přidává se Charlie i John.)
Ellie: Jsem tu jediná, kdo se to snaží brát vážně? (propuká v smích)
Edd: Ještěže to není přímý přenos a my si můžeme dovolit desetiminutovou přestávku.

Edd: Vracíme se na závěr našeho pořadu, abychom si vyslechli poslední komentář dnešního večera. Komentář na písničku Oh Yoko! od Johna Lennona.
Charlie: Zdržuju se komentáře, stále nejsem imunní proti tomu názvu. (další záchvat smíchu)
Ellie: Přestaň se hihňat, McCartney, já to chci okomentovat.
Paul: Odpusť, jsem dojatej.
Ellie: No…Johne…co na to říct? Snad…no…hezká melodie…trochu jako pro děti…ale oni jsou Japonci menšího vzrůstu vlastně. Ne, ne, nic ve zlém. Celkově dobré. Takové odlehčení po všech pacifistických a politických písních na tomto albu. Ale ten název je opravdu trochu infantilní. Oh Yoko!...
Paul: Oh my god!
Charlie: Amen.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama