Pokud tu jste poprvé, zajděte si nejprve do článku "Kdo je Ellie Sommer?"
tady

Rozhovory

10. března 2010 v 14:45 | Ellie |  Od Billa Harryho
Následující rozhovor vyšel začátkem roku 1965 v Mersey Beatu a měl představovat jakési ohlédnutí za rokem uplynulým a pro skupinu velice zlomovým. Ať už se jedná o zhodnocení nového člena, nové desky či prvního filmu. Redaktorem této novoroční přílohy byl samotný šéfredaktor časopisu, Bill Harry. Už zde si lze udělat obrázek o tom, jaký měli Beatles vliv na svou mladou a dříve zakřiknutou členku. Pro srovnání na začátek přikládám ještě rozhovor s Ellie Sommerovou pořízen v lednu 1964 po prvních koncertech v Paříži. Snad tak bude změna více patrná.





Paříž - leden 1964
(pořízeno v apartmá hotelu, rozhovor pouze s Ellie Sommerovou, v pozadí sedí zbylí Beatles)

- Slečno Sommerová, jistě si jste vědoma toho, jaký jste způsobila rozruch mezi fanoušky Beatles. Máte za sebou první tři koncerty, nemýlím-li se…První byl tou hlavní peckou, jak se říká, ale teď se vše vrátilo k normálu a vypadá to, že si vás fanoušci oblíbili. Jak se cítíte?
- Cítím se velice unaveně. Popravdě mi všechno kolem asi tak úplně nedochází. Asi to přijde časem.
- Míváte trému?
- To je slabé slovo. Jsem před každým koncertem v šoku a když je po všem, tak nechápu, jak jsem to byla schopná zvládnout. Naštěstí mám kluky a ti mě ujistí, že všechno proběhlo dobře.
- Když už mluvíte o "klucích", jaké to s nimi je?
- (ohlédne se a začne se nervózně smát) No…občas pěkně divoké. Ale ne, jsou skvělí.
- Všichni?
- Všichni. Ale jestli mám vyzdvihnout jednoho z nich, tak nebýt Paula, tak si s ostatními ani nepopovídám. Oni občas zapomínají na to, že liverpoolský přízvuk není moje parketa.
(John jí zapálí cigaretu a sám si ji potom vezme k sobě.)
- Vy kouříte?
- Občas. Udržuje mě to vzhůru. Aspoň mám ten pocit. Ale nechutná mi to.
- A co káva?
- My tu všude máme britskou kávu a já si na ni nemůžu zvyknout. Je ještě odpornější než ty cigarety. S prominutím, že to tak musím říct.
- Postrádáte něco z domova?
- Z Československa nebo z Anglie?
- Z Čech.
- Ne, nepostrádám. Možná pár známých.
- A přátele?
- ……………já jsem neměla takové přátele, abych po nich tesknila. (natáhne se k Johnovi pro cigaretu.)
- Jakto?
- Nevím.
(Zasahuje Brian. Odvádí novináře do baru na skleničku a dopřává Ellie oddech.)

1964



Londýn - leden 1965
(rozhovor s Ellie Sommerovou se vstupy ostatních Beatles, pro The Mersey Beat pořídil Bill Harry)

- Ellie, musím podotknout, že ti to dnes velmi sluší…
- Děkuji, Billy, milý jako vždy. Ale on ti to nařídil Brian, ne? My všichni vypadáme tak trochu použitě po šňůře vánočních show.
- Ano, ano, ono to ještě vlastně neskončilo, že? Ale letos je to naprosto skvělé. Teprve s tebou mají Beatles šmrnc, Ellie.
- (John) Hele, Bille, nebuď přítulnej. Ona na to není zvědavá.
- Neozývej se Johne, já ti Ellie nepřeberu.
- Ne?! Já se tak těšila!!
(smích)
- Já bych si teď s tebou popovídal, Ellie, o tvém vztahu s Johnem, všichni o tom mluví.
- Ringo o tom dneska neřekl ani slovo…
- Vy jste spolu od července?
- V poměru? Ano od července.
(smích kvůli slovnímu spojení "v poměru")
- Miliony fanynek by se tě rády zeptaly, jak se ti to povedlo.
- Co se mi povedlo?
- Získat Johna Lennona.
- Já nevím. My jsme se tak dlouho hledali, až jsme na sebe zbyli.
(smích)
- Odhaduješ to na vážnou známost?
- Jen to ne, já doufám, že to nebude vážné, ale veselé.
- Žárlí ostatní?
- Ne, my jsme jedna velká rodina.
- Tak to je hezké.
- Ale Ringa jsme adoptovali…kdybyste se ptali na ten nos…
- Jistě. A co tréma, Ellie? Vždycky jsi říkala, že jsi před každým koncertem v šoku.
- Já bych to říkala i nadále, ale oni se mě přestali ptát.
- Tak dobře. Ptám se: Míváš ještě trému?
- Já ji nikdy nepřestala mít. Jen nacházím nové a nové způsoby jak se s ní vypořádat. Momentálně to řešíme tak, že si nahlas čteme z Johnovy knížky. Nebo John paroduje Boba Dylana, to dělá velice rád.
- Když přišla řeč na Boba, prý jste spolu absolvovali nejeden večírek. A nechyběla ani marihuana.
- Ano, to je pravda.
- Ty to říkáš tak klidně…
- Já jsem to nekouřila.
- (Paul) Kecá, už si to ani nepamatuje.
- A ty si ani nepamatuješ, že jsi byl u Boba Dylana.
- (Paul) No…četl jsem to o sobě v novinách, tak na tom asi něco bude.

(Bill cítí, že se dostal na tenký led a proto raději ukončuje rozhovor a odchází do redakce.)

1965
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama