Pokud tu jste poprvé, zajděte si nejprve do článku "Kdo je Ellie Sommer?"
tady

All My Loving - kapitola 4

3. dubna 2010 v 18:56 | Ellie |  All My Loving
Další úsměvná kapitola životopisné knížky. :-)


Kapitola 4

Neměla jsem ráda létání. Za nějakou dobu jsem si ale uvědomila, že jako člen Beatles budu létat pořád. Člen Beatles…znělo to šíleně a ještě šílenější to bylo ve skutečnosti. Rodiče to vše přijali podezřele dobře. Snad se mě už chtěli zbavit, jeden nikdy u takových lidí neví.
Hned 1. ledna 1964 jsem si pomalu začala balit věci. Vše nejnutnější se mi muselo vlézt do jednoho kufříku. Povoleno sice bylo ještě příruční zavazadlo, ale to mě příliš neuklidnilo. Hned o den později jsem si musela nechat ušít speciální kostým, abych zapadla do skupiny. Šlo samozřejmě o černé sáčko a kratší skládanou sukni. Nemluvím však o "Beatles botách", které stály neuvěřitelnou sumu. Trochu jsem byla zklamaná, že nemůžu nosit svoje nové kozačky, ale tenký podpatek nepřipadal v úvahu.
Naučit se texty nebyl problém, znala jsem je stejně dobře jako jednotlivé frázování. A protože se ode mě neočekávalo nic jiného než zpěv, nemohla jsem být připravenější. Měla jsem doplňovat první hlas, tedy většinou Johna nebo Paula. Na zvukových zkouškách mi bylo řečeno, že můj a Johnův hlas příliš splývá. Dodnes jsem nepochopila, jak to bylo možné. Nicméně, vzhledem k Johnovu malému rozsahu, jsem musela všechny písničky s ním zpívat o něco výš. Tak, aby hlasy nesplynuly a zároveň tak, aby výšky nezněly falešně. Na hudební terminologii měli Beatles George Martina, který mě zezačátku vedl prostými větami "Ještě o tón výš." nebo "To je moc vysoko, nedá se to poslouchat."
Na turné jsem se moc těšila, ale zároveň to pro mě byla ta nejhorší noční můra, jakou jsem si tehdy dokázala představit. 14. ledna mělo odstartovat naše letadlo. Byla mlha a já měla strach. Rodiče se se mnou srdceryvně rozloučili v terminálu a opět mě předali Brianovi. Přestože mu bylo sotva 27 let, mí rodiče mu maximálně důvěřovali. Já Briana vždycky obdivovala pro jeho eleganci a stoický klid. Vážila jsem si ho za to, jak se dokázal vypořádat s předsudky, které se vznášely kolem jeho odlišné orientace a koneckonců i kolem jeho židovského původu.

Náš drahý Brian

Brian mě dovedl do letadla a oznámil, že se čeká na Ringův příjezd. Startovali jsme z Londýna, ale Ringo byl pořád u rodiny v Liverpoolu, což výrazně komplikovalo situaci. Já jsem chtěla otestovat svůj nový fotoaparát, který mi rodiče věnovali se slovy "Dopisy ať nechodí bez fotek." Nebylo to však možné. Na palubě probíhala polštářová bitva a já hned jednu schytala polštářem do nosu. "Ježiš, sorry, já myslel, že je to jenom Brian!" vykřikl George a konejšivě mě objal. "Nebuď přítulnej," zaznělo tenkrát od Johna.
Ulevilo se mi když jsem zjistila, že Paul chce pokračovat v úloze mého ochránce. Posadili jsme se vedle sebe a povídali si. Na jeho rady jsem se snažila zapadnout do své nové role.
Brian nastoupil s oznámením, že Ringo naše letadlo už nestihne. "Nad Liverpoolem je mlha jak mlíko, nemůže odstartovat." Měl proto doletět následujícího dne přímo za námi do Paříže. Stevardka nás vyzvala, abychom se usadili a já se začala bát ještě víc. Létání jsem opravdu nesnášela. Náladu mi nezvedlo ani to, že si na místo vedle mě sednul John. Mluvil o repertoáru, který v Paříži předvedeme a nakonec mi nabídl cigaretu. V afektu jsem přijala a po celý zbytek startu jsem se snažila vyrovnat s prvním jointem, o kterém jsem si myslela, že mi zapálil jícen. Mám dojem, že John o mém strachu z létání věděl a tohle udělal schválně, aby mě přivedl na jiné myšlenky. Ne, že by zrovna tohle byl ten nejlepší způsob.
Let probíhal poklidně a my zkoušeli zpívat. Chyběly nám ale bubny, které bohužel řev motoru nedokázal nahradit. Když jsme přistáli, čekalo na nás asi padesát fanoušků. Kluci byli úplně u vytržení, ale stejně padlo několik poznámek na to, že by jich mohlo být víc. V autě, které nás vezlo do hotelu, Brian klukům oznámil, že během letu měl telefon z Twickenham studios v Londýně, kde měli Beatles natáčet film Hard Day's Night. Je nutné, aby složili asi šest písniček do filmu. Paul s Johnem se později přiznali, že z této novinky dostali migrénu. Hned po našem příjezdu do hotelu si nechali přinést piano do jednoho z pokojů a zavřeli se tam. Protože jsme nebyli v plném počtu, měli kluci na výběr, kam se uloží na noc. Paul s Johnem nakonec obývali dohromady můj pokojík, kam dopravili ono piano. George byl stejně celou noc na obhlídce zdejšího baru, tudíž jsem měla spát v čtyřlůžkovém apartmá sama. Spánek mi ale neměl být dopřán. Měla jsem se zúčastnit hromadného skládání ve vedlejším pokoji, abych pochopila "jak tvrdý chleba" Beatles mají. Tak se taky stalo.
Já, John a Paul jsme seděli za stolem a povídali si. Kluci občas odešli zahrát na piano svůj momentální nápad. Když se ujal, zkusili melodii zahrát i na kytaru. Ve finální fázi obojí spojili a písnička byla na světě, protože napsat text byl ten nejmenší problém. Hrát stejně odcházeli s jasnou představou o tom, o čem písnička bude. Já jejich nápady zapisovala a občas jsem byla požádána o názor na celou věc. Později jsem se už vyjadřovala sama bez vyzvání.
15. ledna dorazil do hotelu Ringo. Potkala jsem ho v jídelně hotelu, kam jsem klukům odešla pro kávu. Sice mi nakázali, ať jdu spát, protože skládali už deset hodin, ale já je tam nemohla nechat. George vyspával svůj flám a já jsem se vrátila k Johnovi a Paulovi s čerstvou dávkou kofeinu. Byli překvapení, ale evidentně vděční. Vím, že jsme tehdy dali dohromady všech šest požadovaných písniček, i když jsme už byli na konci dne vyčerpaní. V osm hodin večer jsme usnuli všichni tři na velké posteli a spali jsme až do rána. Ráno se kluci odebrali do svého apartmá, kde se strhla polštářová bitva o postele. Já tehdy konečně mohla vyzkoušet svůj foťák.

No coment...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama