Pokud tu jste poprvé, zajděte si nejprve do článku "Kdo je Ellie Sommer?"
tady

Back in the world

7. listopadu 2010 v 18:44 | Ellie
Doufám, že jste na mě nezapomněli, protože já na vás rozhodně ne. Avšak počátkem září jsem upadla do jakéhosi komatu, ze kterého se probírám jen příležitostně a v jednom takovém světlém okamžiku píši tyto řádky. Jde o vlastně první článek v rubrice, kterou jsem původně ani zakládat nechtěla.


Jako malá jsem si mnohokrát začala psát deník. Déle než dva dny mi to však nevydrželo. Okamžik založení byl vždy jakousi slabou chvilkou, kdy jsem někde potřebovala říct něco, za co bych normálně sklidila posměch. Těchto chvilek však k mé hrůze v posledních týdnech začalo přibývat a já se dnešním dnem počínaje rozhodla vše řešit jinak než jen pláčem, který mi uleví jen velmi krátkodobě. Lidé mi říkají, že se jim líbí můj styl psaní, tak proč nespojit tyto věci dohromady. Je to ostatně jediná možnost, jak se k psaní dostat jindy než ve škole, kde to mám přímo nařízeno a tudíž mnoho radosti a úlevy si neodnesu.
Proč tedy píšu? Těžko říct. Snad tak bráním své choré mysli v dalším záchvatu pláče. Přece jsou chvilky, kdy si říkám, že prášky, kterými jsem ještě nedávno tyto stavy řešila, byly opravdu k něčemu dobré. Jen se bojím toho, že do celé věci spadnu rychleji než předtím a protentokrát se z toho už nevyhrabu.
A proč vlastně tohle všechno? Opět těžko říct. Jak jsem již psala, nástupem do školy jsem upadla do komatu. Všichni mi říkali, jak "čtvrťák na gymplu bude fajn". Nic fajnového jsem však zatím nenašla. Vím, všechno si moc beru a vymlouvám se na své soukromé psychické poruchy. Avšak nemůžu se ubránit pocitu, že se řítím do stále temnějšího tunelu, který je navíc slepý a na jeho konci nečeká žádné světlo.
Už si ani nevzpomínám, jaké to je, když člověk odpočívá, a to hlavně psychicky. Moje úporná svědomitost mě nutí dělat věci na maturitu, na přijímačky a do školy vůbec i v pátek večer či celou sobotu a neděli. Nejhorší na tom je, že má snaha se na výsledcích ani neodráží tak, jak bych chtěla.
A co moji Beatles? Jsou chvíle, kdy mi není nic příjemnějšího, než se zahledět na všechny plakáty v mém pokoji a pustit si do uší Real Love. Na druhou stranu se občas nacházím ve stavu otupělého vzteku. Nevím přesně, co mě sžírá, ale jako objekt oné nevraživosti poslouží cokoliv. Nemůžu dělat nic. Jen ležím v naprostém tichu, koukám na bílý strop a s očima vytřeštěnýma se jen děsím sama sebe a toho, co se ze mě pomalu stává.
S přesností téměř atomovou se ovšem ocitám v moři vlastních slz, kdy mi vše, co vidím a slyším, připomíná to, co neumím, nedokážu a nemám.
Mám jen školní rutinu, třídu plnou lidí, které tiše a někdy nahlas nenávidím, i když jsem si kupodivu vydobyla pověst té hodné a vždycky nápomocné holky, za kterou si ostatní chodí vylít srdce, ale jinak jim za příliš mnoho nestačí. Díky tomu jsem zjistila, že spíš než všechny testy a zkoušky mi ve škole vadí právě ti lidé kolem mě. Protože je neděle, opět přemítám nad zítřkem a zaobírám se myšlenkou, jak následující týden nepřežiju. Závidím ostatním ocelové nervy…
Nutno podotknout, že v těžkých chvílích si vzpomínám na tenhle blog. Na to, jak mi kdysi pomáhal odreagovat se. A na to, jak jste mi kdysi dodávali sílu. Samozřejmě to po vás nemohu chtít, ale pouhá vaše přítomnost by mě vskutku potěšila. Dá se tedy říci, že se oficiálně vracím, i když s méně častějšími články a rozhodně s těmi nudnějšími. Ale co…žiju, a to je snad to hlavní.

...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vali vali | Web | 9. listopadu 2010 v 21:14 | Reagovat

Nevím, jestli ti můžu říct, že "vím jak se cítíš" to nemůže říct nikdo nikomu, páč každej má trochu jinej mozek, cítění, prožívání.....nicméně...se mnou se od začátku září taky něco stalo. sem sice sťstaná, ale začínám být divoká, sprostá.....a taky zamilovaná do chlapa, kterej je o 24 let starší než já :/...říkáš si, problémy nastávající puberty? ale vždyť sem slušná a milá, někdy hodně stydlivá holka....tak co se to se mnou děje....stačí, aby mi ulítlo jedno sprosté slovíčko a sem v průseru. už sem se kuli nim ocitla v nemocnici, anebo třeba v ředitelně....Ale já jen nemám ráda, když mi lidé děají naschvály....je to nespravedlivý, a za všecko dycky "sedím" já....Jak při tom všem můžu bejt stále v pohodě? Jo...je to zázračná věc...jedna zázračná věc, bez kterého bych nechtěla žít, věc která dokáže mnoho, a někoho vysvobodit a dát mu pocit nadějě....H-U-D-B-A....kolik mi toho moji milovaní beatlesáčci a pak the who dali! kolik! já nevím, jestli bych už taky nebyla na prášcích, kdybych neměla hudbu....ale ono je si to dobrý, prožít trable. stress a všecko podobné...ale nežít s tím furt...je dobré se vybrečet, ale nebrečet celé dny...jestli můžeš. aspoň někdy se zasměj, a směj se, dokud to půjde, až budeš přímo brečet.....

(tohle je dost postižený koment)

Nicméně, hodně štěstí ve škole 8-O

2 Ellie Ellie | E-mail | Web | 11. listopadu 2010 v 17:38 | Reagovat

Já vím. Díky :-)

3 Christyna Christyna | Web | 14. listopadu 2010 v 12:35 | Reagovat

Ahój, jsem moc ráda, že si se vrátila! Přečetla jsem si tu zprávu na ICQ, víš já jsem věčně někde jen né u počítače, takže většinou se to dovim až o pár hodinách co se k počítači vrátim.

Ten článek....jako kdybych to psala já! Nemysli si, že takový problémy máš jenom ty. Já už začala hledat jinou školu, abych se svýma spolužákama nemusela být....ale tušim, že to asi stejnak nepomůže, protože já jakožto introvert nemám ráda přítomnost většiny lidí. A timhle mě škola neskutečně vysává....třeba je to normální den, nic se neděje, jen to tam s nima bejt!....nemusí se mezi nima a mnou stát vůbec nic, může to bejt naprosto v pohodě a stejnak mám pocit, že je nenávidim. A na Beatles a na Boba už mi čas taky vůbec nezbývá. Někdy se podívám na plakát (či na obrázek nebo něco podobnýho) a ptám se sama sebe, kam se poděli ty časi :-( ...Potřebovala bych si to v hlavě nějak srovnat!

PS: V mém internetovém já mám taky pořádnej binec, už ani nevim, jak si vlastně říkám...a hlavně ty blogy...teď mě najdeš na http://mistyvisions.tumblr.com ale tam najdeš jenom obrázky a hudbu a maximálně kraťoučký anglický větičky....a potom by tu byl ještě jeden (takovej pokus o autorský blog) ale ten až pozdějc...zatim v něm mám dost šrumec....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama